Roman Sedlak

gallery/2000px-fleur-de-lis-fill.svg
Význam
Křížové cesty

Tradici křížové cesty založili členové Františkánského řádu.V Jeruzalémě, na místě, kde před dvěma tisíciletími pravděpodobně proběhla trpná cesta rebela jménem Ježíš, kráčejícího na smrt, vyznačili ve 13. století františkánští mniši čtrnáct zastavení, která upomínala na starý příběh.

 

Tato stránka je věnována výstavě Kalvárie U Uránie v pražských Holešovicích. 

gallery/reynek

Bohusla Reynek, grafika

Symbol Kříže

Kříž se většinou učíme vnímat jako symbol utrpení a smrti. Vyplývá to asi z historické zkušenosti, že kříž byl nástrojem smrti Ježíše Krista. Zůstal jako symbol vyjadřující smrt, označující hrob.

 

Kříž ale lze vnímat ještě jinak, než jako symbol utrpení a konce pozemského života.

Lze ho chápat jako vyjádření TADY a TEĎ. Život probíhá tady a teď. 

 

Sám Ježíš varoval před něčím podobným a ctil osud každého člověka, což lze vnímat v jeho výroku: „Království Boží je tady a teď!“

 

Křížová cesta pro nás tedy může být symbolem života a jeho smyslu. 

ČTRNÁCT  ZASTAVENÍ
I.
 „Ježíš odsouzen“

Ježíš přijímá rozsudek smrti.

Je odsouzen ke smrti ukřižováním. Ač se Ježíš smrti obával, přesto své odsouzení i smrt předpovídal a nejspíš z tohoto důvodu neudělal nic pro to, aby se svému osudu vyhnul. Následoval pokorně všechny okolnosti, které ho postupně dovedly až ke smrti na Kříži.   

 

První zastavení je možné chápat také jako okamžik, kdy člověk přijímá své vtělení na Zemi.

Je třeba si připustit banální pravdu, že ani ty nejvýznamnější a nejzářivější osobnosti celého lidského rodu se nenarodily mimo lidský osud. Všichni jsme determinováni svými okolnostmi, a to, jak postupně svou předurčenost přijímáme a zpracováváme, dává nám teprve možnost, své okolnosti duchovně přerůst a lidsky přesáhnout.

II.
 „Ježíš na sebe bere svůj kříž“
 

Poté, co přijal Ježíš rozsudek, přijímá i jeho reálnou podobu – kříž. Tak i člověk přijímá se svým vtělením svůj kříž. To co je osudem, pozemskou poutí, pobytem v lidském těle, může být symbolizováno křížem.

III. 
„Ježíš poprvé pod
 křížem klesá.“

První velká krize.

Ježíšovo tělo klesá pod tíhou těžkého kříže, čímž se Ježíš vystavuje sílícímu hněvu katů, kteří ho doprovázejí ke smrti.

 

V naší společnosti je „krize“ často považována za určitý druh selhání, který se patologizuje. Člověk musí být při svých krizích velmi opatrný, prožívat je jako nemoc, nechat se léčit, pokud možno se přitom moc neproměnit. Jinak hrozí, že by mohl být vyřazen ze společenství tzv. normální lidí.

 

 Zážitky, způsobující první velkou krizi, patří obdobím do velmi raného věku života a jsou spojeny se zážitkem uvědomování si své tělesnosti.

 

gallery/images
IV.
„Ježíš se setkává se svou matkou, Pannou Marií.“

Setkání s matkou, Pannou Marií, vždy zobrazenou v modrém plášti, znamená zážitek oddělení se od těla matky a následně pak děsivé zjištění, že člověk je sám za sebe, že není trvalou a neoddělitelnou součástí mateřského těla.

Každý jsme sám.

V.
„Ježíšovi pomáhá nést jeho kříž Šimon Cyrenský.“

Zážitek s vrstevníkem.

Setkání s obyvatelem města, s člověkem, který jde kousek s sebou a pomáhá Ježíšovi nést jeho kříž. Je podobně bezmocný jako v tu chvíli i Ježíš. I on se musí přizpůsobit tomu, co řeknou vykonavatelé římské spravedlnosti – zástupci autority..

V mládí je pro nás nadmíru důležité setkávat se s našimi vrstevníky, kteří se potýkají s podobnými problémy ve svém těle, jako my.

Bohuslav Reynek, grafika

VI.
“ Setkání Ježíše s Veronikou.“

 

Veronika podala Ježíšovi roušku, aby setřel z obličeje pot a krev. Do roušky se obtiskne Ježíšova tvář, jako do zrcadla. Výjev symbolizuje milostné setkání...

Láska je nejpodivuhodnější způsob sebepotvrzení.
 

V zamilovanosti hledíme do očí milované bytosti, jako do zrcadla a v jejím obdivu vidíme sami sebe ve své největší kráse, která byla probuzena tím, že jsme se stali objektem obdivu a přijali jsme milostnou energii.

V lásce se stáváme závratně krásní.
 

Není divu, že někteří lidé mají potřebu tento zážitek pořád znovu a znovu opakovat. Opakovaně hledají obraz sebe sama v zamilovaných očích druhého.

První velký zážitek lásky a vzájemnosti je především v zrcadlení sebe sama v druhém.

VII.
„Ježíš podruhé pod křížem klesá.“

Láska vždy člověka posune na jeho cestě.

 

Ve svém životě zpracováváme téma lásky všichni, samozřejmě i ti, kteří se milostnému opojení z nějakého důvodu brání. Zážitek lásky vede k introspekci, k ponoru do vlastních hlubin.

gallery/36412_1_tn3
VIII.
„Ježíšovo setkání se ženami.“

Ježíš hovoří se ženami, které ho obklopují, některé z nich drží na rukou své děti…

Zážitek Dospělosti.

Osmé zastavení vypovídá o okamžiku lidské dospělosti. Tváří v tvář dítěti – malému člověku, kterého drží matka v náručí, musí člověk zakusit svou dospělost. Je rodič, učitel, vychovatel, ten, jenž demonstruje sám na sobě cíl dětství: dospělost.

IX.
„Ježíš potřetí pod křížem klesá.“

Třetí zhroucení.

 

Následuje za zážitkem dospělosti.

V naší vyspělé technické společnosti je, podle mého názoru, velmi náročné životní období, kterému se všeobecně říká „ krize středního věku“. Tato krize se většinou odehrává v době, kdy už člověk založil rodinu, případně vychovává své potomky a kdy už rozhodně zaujal své místo ve společnosti.
 

Krize se projevuje úlekem. Člověk se otočí zpět za svým životem a protože instinktivně ví, co do jeho života patří, okamžitě pochopí, co podstatného nestihl a co v jeho životě chybí. Mnohdy nedokáže na vědomé úrovni pojmenovat, co konkrétního ho zděsilo při pohledu zpět.

X.
“Ježíš svlečen ze svého roucha.“

Odhalení toho, co je uvnitř.

Se svým šatem odkládá člověk všechno, čeho ve společnosti dosáhl. Je sám za sebe, bez postavení, bez ozdob, bez peněz, bez moci a bez vnějších jistot.

Kdo z nás si může tuto upřímnost v půli životní pouti sám k sobě dovolit?

XI.
“Ježíš přibit ke kříži.“

Přibití ke kříži symbolizuje přijetí svých nejvnitřnějších témat.

Přijetí svého kříže, pochopení svojí jedinečné cesty a přijetí této cesty i navzdory tomu, že vůbec není taková, na jakou nás naše okolí a mnohdy celá společnost, naváděla.

XII.
„Ježíš na kříži umírá“

Pochopíme-li smrt Ježíše Krista jako začátek duchovní cesty, pak přijmeme smrt v jejím nejhlubším významu, jako symbol začátku něčeho nového, živého, něčeho co patří do tohoto světa..

gallery/vystavy-4217

Bohuslav Reynek, grafika

XIII.
 „Pieta“

Tento výjev symbolizuje situaci, kdy nás už svět propustil ze svých tlaků a ze svého naléhání. Okolí uznalo naší svobodu. Ježíš tady už není sepjat se svým Křížem, se svým osudem, ale leží v matčině modrém klíně a je oplakáván. Země nás činí živou součástí sebe sama a tím jsme propojeni s ostatními bytostmi. Žijeme v souladu se zemí, ale už jsme nezávislí na společenském postavení. Osud nás propustil. Jsme spojeni už pouze se Zemí, která je tady symbolizována Mariiným klínem.

XIV.
“Ježíš uložen do hrobu.“

Teprve tento okamžik v symbolice Křížové cesty mluví o fyzickém zániku a tedy i o konci duchovní cesty v lidském těle. Mezi tímto okamžikem a chvílí, kdy se člověk v bolestech začal přibližovat svému osudu, aby ho přijal (desáté a jedenácté zastavení) může uplynout reálně mnoho let. Může to být dokonce více než polovina času, který je nám tady vyměřen.

Texty přejaté od Beatrice Landovské  © 2005